NEZVAL Vítězslav

26. 5. 1900  Biskoupky u Třebíče
6. 4. 1958  Praha

český básník "podivuhodný kouzelník" a dramatik

VÝBĚR Z DÍLA
UKÁZKA Z DÍLA
Anička Skřítek a slaměný Hubert
Na břehu Svratky
Manon Lescaut
Opilý koráb
Absolutní hrobař
KNIHY VE FONDU
Internetové odkazy

     Vítězslav Nezval byl tvůrcem nevyčerpatelné produktivnosti, úžasné lehkosti formy a těkané eklektičnosti. Jeho dílo neobyčejným způsobem obohatilo českou poezii; zasáhl prakticky všechny její formy a žánry, především pak lyrické, zdokonalil techniku verše, osvobodil hod od zajetí lumírovské a symbolické stylizace.
     Narodil se jako syn venkovského učitele. Gymnázium vystudoval v Třebíči a roku 1920 odešel na studia do Prahy, jež však nedokončil. Rok byl zaměstnán jako tajemník Masarykova naučného slovníku. 1928-1929 dramaturg Osvobozeného divadla; 1945-1951 vedl na ministerstvu informací filmový odbor a pak žil jako svobodný spisovatel.
     Do literatury vstoupil ve stejné době jako J. Wolker a J. Seifert, jako příslušník generace opojené mírovými perspektivami i vizí sociální revoluce. Pro umělecký vývoj vylo podstatné setkání s Čapkovými překlady francouzské poezie, zvláště Rimbauda a Apollinaira, stejně jako přátelství s J. Mahenem. Od roku 1922 byl významným členem uměleckého sdružení Devětsil. Byl vůdčím duchem poetismu, básnického směru, jenž hluboce ovlivnil nejen slovesné, ale i výtvarné umění, a později surrealistické skupiny. Nezvalovo dílo je obrovské - více než 90 básnických sbírek, románů, studií, her atd. Překládal i francouzskou poezii - Rimbauda, Mallarmého, Bretona aj.

     Sbírka Básně noci, věnovaná Památce Otokara Březiny, poprvé vyšla na jaře roku 1930 a zahrnovala v sobě sedm velkých básnických skladeb z let 1922 - 1929. Dedikace Otakaru Březinovi není rozhodně náhodou. Většina avantgardních literátů dvacátých i třicátých let si Březiny, šílence metafor, pro jeho hloubavou a imaginativní poezii velmi vážila. Nezval se Březinovi podobá zejména překypující obrazností a velkým množstvím metafor a přirovnání. 
Básně noci jsou psány srozumitelným a přímočarým moderním jazykem bez přemíry cizích slov, neobjevuje se v nich mnoho archaismů ani nových složenin.
     V básni Signály času, která byla stejně jako ostatní básnické útvary napsána bez jakékoliv interpunkce v roce 1931 a do sbírky zařazena až dodatečně, už Nezval píše : Smrti zápas s tebou vždy je nerovný sedět uprostřed své tiché pracovny být vyrušován zbytečnými léky zrazen nevděčnými budoucími věky kterým letěls vstříc jak přední závodník ještě jedenkrát si vyjít na chodník ještě jednou moci potěšit se jarem ještě rozloučit se s životem jak s darem ještě jednou spát a ještě jednou bdít ještě moci vychutnat bez výčitek klid ještě zapomenout na všecko co drtí na smutek a úzkost z života i smrti.
     V rozsáhlé skladbě Podivuhodný kouzelník z roku 1922 nabízí autor v několika zpěvech socialisticky laděný pohled na svět, představuje harmonickou a svobodnou společnost plnou lásky a vzájemného porozumění. Jednoduše utopie. Mluví se zde například o diktatuře proletariátu. Na takovéto názory je možné dívat se s určitým pochopením, neboť se objevily počátkem dvacátých let, kdy lidé ještě neměli bezprostřední zkušenost s totalitárním zřízením.
     Báseň Edison je právem považována za jeden z vrcholů Nezvalovy tvorby. Dodnes čtenáře udivuje svou hudebností , neuvěřitelným množstvím metafor, jinotajů, obrazů a asociací. Je poměrně těžké se v ní zorientovat, a tak ji můžete číst po několikáté, a stále v ní budete nacházet mnoho nového.

Nezvalův přínos:
v      přední představitel avantgardy (poetismus a surrealismus) i sociální (a socialistické) literatury
v      bohatství fantazie, obrazotvornosti, převládající pocit radosti ze života, optimismu
v      teoretické stati o moderním umění, překlady
v      různorodost tvorby, rozmanitost žánrová, formální

V dějinách české literatury se objevuje jen málo básníků, kteří se dokáží vyjadřovat s neobvyklou lehkostí a elegancí. Nezval byl skutečně výjimečným básníkem, což zřejmě narozdíl od jeho morálního profilu z let padesátých nikdo zpochybňovat nebude.
 

VÝBĚR Z DÍLA:

UKÁZKA Z DÍLA: 
 
Anička Skřítek a slaměný Hubert - ukázka

"Budu bita!" řekla si Anička, které přezdívali skřítek, poněvadž byla malá, ale velmi malá, když uslyšela cinkání bez konce, které nikdy nic dobrého nevěstilo. "Buď jsem zaspala a zvoní už klekání, nebo se zjančil beran a utíká mi z pastvy s celým stádem. Také je možné, že hoří stodola a že přijedou hasiči. Hoří-li stodola, nebudu bita. Hospodář zapomene, že jsem zaspala. Nasadí si železnou čepici a bude troubit. Tradá! Jistě hoří stodola. Už zatroubili. A teď znovu. Dám beranovi co proto! Nebojte se, ovce, že vás nedohoním. Když hoří, nikdo si mne nebude všímat. Ještě že hoří stodola. Kdyby tak hořely ovce, nikdo by je neuhasil. Hořely by jako peřiny a hrozně by to páchlo. Zahnala bych je do rybníka. Kdyby se některá utopila, nemohla bych za to. Řekla bych hospodáři: "Nemohu za to. Pak by mě bil."
Anička skřítek zbystřila sluch. Udělalo to znovu "cink"! Jinak, než zvoní klekání a ovce. Podobně, jako když jede listonoš na kole a cinkne, avšak silněji, mnohem silněji. "Podobně, jako to cinká, když se vejde ke kupci pro droždí. Cinkne to a řekne se: "Dobré poledne. Dejte mi za korunu droždí." Nebo také: "Dobrý večer . Dejte mi za dvacetník pálivých bonbónů." "Za dvacetník nemáme," řekne kupec. Nabere na lopatku pět fefrmintových kuliček, vysype je na ruku a zeptá se: "Jak vám nesou slípky?" "Dnes jsem sebrala třicet vajec", odpovím. Řeknu ještě děkuji a znovu to udělá "cink!" Kdyby mě viděl hospodář, že jsem dostala od kupce pálivé bonbóny, dal by mi štulec. Řekl by, že mi dá štulec, stane-li se to ještě jednou. Dostat štulec bolí víc než dostat přes lýtka. Dostat přes lýtka štípne. Bolest udělá "cink!" a hned přejde. Chvilku to ještě pálí. Když dostanu štulec do zad, bolest udělá: "buch!" V očích jsou najednou slzy......................................Vtom vtiskl kdosi Aničce do ruky něco kulatého. Otevřela pěstičku a udělalo to "cink!".

Na břehu Svratky - báseň

Na břehu řeky Svratky kvete rozrazil
na břehu řeky Svratky roste nízká tráva
rád chodil jsem tam denně, koupal se a snil,
na břehu řeky Svratky kvete rozrazil
a voda je tu těžká, chladná, kalná, tmavá.

I za slunného léta je zde zvláštní stín
jak v starém obraze, jenž u nás doma visí,
proč cítil jsem to vonět kopr, česnek, kmín,
i za slunného léta je zde zvláštní stín
jak v jedné zahradě, kam chodíval jsem kdysi.

Jsou možná hezčí řeky, mají větší třpyt
než tento teskný břeh, než temná řeka Svratka,
a přece musil jsem zde každodenně žít,
jsou možná hezčí řeky, mají větší třpyt,
však nechodila k jejich břehům moje matka.

Jsou možná země, kde je voda modravá
a nebe modravé a hory modravější,
a přec mou zemí navždy bude Morava,
jsou možná země, kde je voda modravá,
a přec mi nejsou drahé jak ta země zdejší.

Jsou možná mnohem nádhernější hřbitovy,
je Vyšehrad, ten zlatý klenot v srdci Prahy-
a přec mě nejvíc dojímá ten žulový,
jsou možná mnohem nádhernější hřbitovy
a přec ten nad Brnem je nadevše mi drahý.

Na břehu řeky Svratky kvete rozrazil
a v lětě tyčí se tu kukuřičná zrna.
Ó, kéž bych, matko, s tebou dodneška tu žil,
na břehu řeky Svratky kvete rozrazil,
Kéž žil bych s tebou, matko, dodnes ve zdech Brna.

Manon Lescaut - ukázka

Manon je můj osud. Manon je můj osud.
Manon je všecko, co neznal jsem dosud.
Manon je první a poslední můj hřích,
nepoznat Manon, nemiloval bych.
Manon je motýl. Manon je včela.
Manon je růže hozená do kostela.
Manon je všecko, co neztratí nikdy svůj pel.
Manon je rozum, který mi uletěl!
Manon je dítě. Manon je plavovláska.
Manon je první a poslední má láska.
Manon, ach Manon, Manon z Arrasu.
Manon je moje umřít pro krásu.
 

Opilý koráb

Když plul jsem po Řekách, jež nelítostně pádí,
tu jednou musil jsem dát sbohem lodníkům:
křiklaví divoši k nim vpadli v lodní zádi
a nahé přibili je k pestrým kolíkům.

Pak nestaral jsem se už vůbec o posádku,
jež vezla obilí, sklad bavlny a chmel.
Když mužstvo skončilo svou pranici a hádku,
tu řeky nechaly mne plouti, kam jsem chtěl.

Přes mocné přílivy a mořské vlnobití
jsem spěchal, zaslepen jak dítě v peřině,
jak Poloostrovy, jež zběsile se řítí,
když odpoutaly se a bloudí v bařině.

Hrom s bleskem házely mně svoje smolné věnce.
Pět nocí tančil jsem jak zátka na míse
na slaných hladinách, jež vězní utopence,
nedbaje majáků, jež hloupě šklebí se.

Zelený příval vod, sladší nad hořké trnky,
skrznaskrz prosákl můj pochroumaný vrak
a rozbil kormidlo, a smýval ze mne skvrnky
po mořské nemoci, jež zkalila mi zrak.

A od té chvíle jsem se koupal v širém moři,
jež bylo plné hvězd, a bez cíle jsem plul,
hltaje blankyty, do nichž se občas noří
zasněný umrlec, jenž právě utonul,

potřísniv hanebně ty bledomodré víry
a rytmus světelných a třpytících se krás,
prudší než alkohol, širší než naše lýry
vypučí milostný a hnisající kvas.

Znám nebe, třpytící se pod průtrží mračen,
znám kouzlo večerů a velkých povodní,
znám jitra nadšená jak hejno vodních kačen
a časem viděl jsem to, o čem lidé sní.

Znám slunce, mystické jak rudá maska herce,
když vrhá sraženou a fialovou zář
na vlny valící se jako přes koberce,
znám slunce, příšerné jak maskovaná tvář.

Snil jsem o zelené a zasněžené noci,
o žhavých polibcích , jež víří v prostoru,
o koloběhu míz, jež mají vesmír v moci,
o modrém procitnutí zpěvných fosforů.

Po celé měsíce jsem slýchal vlnobití,
jak kravín šílenství a epilepsie,
aniž jsem pomyslil, chtěje je utišiti,
na hada, zkroceného patou Marie.

Víte, že narazil jsem jednou na Floridy,
kde květy mísí se s očima panterů,
kde duha, napjatá pod horizontem z křídy,
ukrývá stáda lvic před zraky škunerů.

Viděl jsem prohlubně a močály, jež kvasí,
propast kde v sítinách spí celý Leviatan,
bezvětří s vichřicí a celé zeměpásy,
svržené do jícnů jak do pekelných bran!

Ledovce, perleť vln a hnědou barvou zemí,
uvázlé koráby v hnijících zátokách
kde velcí hroznýši, šžíráni štěnicemi,
padají ze stromů a šíří černý pach.

A byl bych ukázal rád dětem v modrém proutí
ty malé rybičky, ty zlaté kapříky.
Koráby žehnaly mé dlouhé pouti bludné pouti
a občas vanuly mně vlídné větříky.

A moře, mučedník zlých oblastí pásem,
mně někdy vrhalo v tvář květy vodních pěn
a kolébalo mne svým vzlykajícím hlasem
tak, že jsem poklekal s dojatým srdcem žen.

Jsa poloostrovem, jenž houpá na svých březích
trus ptáků, křičících, když mají v noci hlad,
a utopenci , jež jsem vlekl na řetězích,
sraženi vlnami ztráceli shnilý šat.

Mne, zabloudilou loď, vrženou za vichřice
do vzduchu bez ptactva za gigantický plot,
mne nezachrání už záchranná plachetnice,
můj trup je opilý přívaly slaných vod,

já, koráb z mlhovin, já, fantastické zvíře,
já, jenž jsem prorážel kouř nebes jako zeď,
kde roste převrácená pochoutka pro malíře -
sluneční lišejník, zašlý jak stará měď,

já, prkno, poseté žhavými půlměsíci,
rejnoky, kostrami mořských koníků,
já plul jsem za nocí v červenci při měsíci
pod ultramarínem šílených lodníků,

já, prkno, poseté žhavými půlměsíci,
jež rozléhaly se na sto mil do dálky,
já náhle zatoužil jsem podívat se domů
na starou Evropu a lesní rusalky.

Viděl jsem opilá a hvězdná souostroví
s nebem , jež třpytí se jak velký paví chvost,
zdalipak v noci spí pod jejich mdlými krovy
ohniví letouni, jimž patří budoucnost?

Co jsem se naplakal za srdcervoucích jiter,
nic neobešlo se teď pro mne bez hoře.
Jsem láskou rozladěn jak struny starých citer.
Oh, kéž mi praskne kýl! Kéž sletím do moře!

A toužím po stružce, kde za nizoučkým houštím
se šťastně prohání pár dětských košilek,
jsem v duchu hošíkem a dřepě s nimi pouštím
lodičku z papíru, křehkou jak motýlek.

A zalit tříští vln a jejich pyšných krajek
už nechci závodit s kupčíky z Bostonu,
už nechci projíždět flotilou pestrých vlajek
a plavat před strašným pohledem pontonů!
 

Tyto zborcené pantofle mají tvar
Dvou skrčených milenců
Ve chvíli kdy se k sobě doplazili
Dvěma podzemními otvory dobře zmrzlého terénu
jejž se snaží udržet ve výši
Křečovitě napnutými svaly dosud nezborcené páteře
Anebo také tvar dvou pastí
nalíčených na myši
V koutě zvlášť vyschlé hrobky
Ne-li tvar dvou zemitých slov
Páchnoucích
Jako rukavice po exhumaci

KNIHY VE FONDU Krajské knihovny Karlovy Vary - výsledky vyhledání on-line katalogu LANius
dotaz : Autor začíná Nezval, počet záznamů : 68

Sign	Autor	Název	Část
ZB	Nezval,Vítězslav,1900-1958	100 sonetů zachránkyni věčného studenta Roberta Da
DO	Nezval,Vítězslav,1900-1958	Anička skřítek a Slaměný Hubert
DCB	Nezval,Vítězslav,1900-1958	Až se ti zasteskne
B	Nezval,Vítězslav,1900-1958	Básně
DCB	Nezval,Vítězslav,1900-1958	Básně 1919-1926	1
SK	Nezval,Vítězslav,1900-1958	Básně 1919-1926
DCB	Nezval,Vítězslav,1900-1958	Básně alarmy a rány na buben 1931-1932	4
DCB	Nezval,Vítězslav,1900-1958	Básně denního světla a měsíčního svitu 1927-1932	3
DO	Nezval,Vítězslav,1900-1958	Básně noci
DCB	Nezval,Vítězslav,1900-1958	Básně noci 1921-1929
SK	Nezval,Vítězslav,1900-1958	Básně všedního dne
ZB	Nezval,Vítězslav,1900-1958	Básně,alarmy a rány na buben
DCB	Nezval,Vítězslav,1900-1958	Básně,balady a sonety věčného studenta Roberta Dav	7
SK	Nezval,Vítězslav,1900-1958	Básně,balady a sonety věčného studenta Roberta Dav
DC 92	Nezval,Vítězslav,1900-1958	Depeše z konce tisíciletí
DO M	Kovářík,Vladimír,1913-1982	Deset z Národního
DCB	Nezval,Vítězslav,1900-1958	Dílo	3
DC	Nezval,Vítězslav,1900-1958	Dolce far niente
DO	Nezval,Vítězslav,1900-1958	Edison
DC 885	Nezval,Vítězslav,1900-1958	Eseje a projevy po osvobození
DO	Nezval,Vítězslav,1900-1958	Historický obraz
DCB	Nezval,Vítězslav,1900-1958	Historický obraz 1939-1945
DC	Nezval,Vítězslav,1900-1958	Hry,rozhlasové hry a libreta
ZB	Nezval,Vítězslav,1900-1958	Chrpy a města
SKXN	Nezval,Vítězslav,1900-1958	Ich singe der Frieden
DC	Nezval,Vítězslav,1900-1958	Jak vejce vejci
DCB	Nezval,Vítězslav,1900-1958	Jan ve smutku
DC	Nezval,Vítězslav,1900-1958	Karneval
DC	Nezval,Vítězslav,1900-1958	Kniha básní v próze
SK	Nezval,Vítězslav,1900-1958	Kronika z konce tisíciletí
SK	Nezval,Vítězslav,1900-1958	Křídla
DC	Nezval,Vítězslav,1900-1958	Kůň a tanečnice
82-4	Nezval,Vítězslav,1900-1958	Manifesty, eseje a kritické projevy z let
ZD	Nezval,Vítězslav,1900-1958	Manon Lescaut
ZB	Nezval,Vítězslav,1900-1958	Matka naděje
DC	Nezval,Vítězslav,1900-1958	Milenci z kiosku
DC 82	Nezval,Vítězslav,1900-1958	Moderní básnické směry
DC 82	Nezval,Vítězslav,1900-1958	Moderní poesie
DC	Nezval,Vítězslav,1900-1958	Nedokončená
DC	Nezval,Vítězslav,1900-1958	Nezařazené básně
DCB	Nezval,Vítězslav,1900-1958	Nový Figaro
DC	Nezval,Vítězslav,1900-1958	Oči milenek
DC	Nezval,Vítězslav,1900-1958	Pan Marat
	Nezval,Vítězslav,1900-1958	Pantomima
DC	Nezval,Vítězslav,1900-1958	Pět minut za městem
ZB	Nezval,Vítězslav,1900-1958	Podivuhodný kouzelník
	Nezval,Vítězslav,1900-1958	Posedlost
SKDO B	Nezval,Vítězslav,1900-1958	Pražská domovní znamení
DC	Nezval,Vítězslav,1900-1958	Pražský chodec
DC	Nezval,Vítězslav,1900-1958	Překlady
ZB	Nezval,Vítězslav,1900-1958	Sbohem a šáteček
DC	Nezval,Vítězslav,1900-1958	Signál času
DC	Wolker,Jiří	Slovo básníka
DO M	Nezval,Vítězslav,1900-1958	Šípková růže
DCB	Nezval,Vítězslav,1900-1958	Švábi
ZB		Tisíc let české poezie * Česká poezie XX. století	3.
ZD	Nezval,Vítězslav,1900-1958	Tři mušketýři
DO M	Nezval,Vítězslav,1900-1958	Věci, květiny, zvířátka a lidé pro děti
DCB	Nezval,Vítězslav,1900-1958	Veliký orloj
ZD	Nezval,Vítězslav,1900-1958	Veselá Praha
DCB	Nezval,Vítězslav,1900-1958	Z domoviny
SK 929	Nezval,Vítězslav,1900-1958	Z mého života
DCB	Nezval,Vítězslav,1900-1958	Zázračné proměny
DCB	Nezval,Vítězslav,1900-1958	Zpěv míru
DCB	Nezval,Vítězslav,1900-1958	Zpívám zpěv míru

Internetové odkazy:

http://literatura.kvalitne.cz/nez.htm
http://www.sweb.cz/prehledy/Nezval.htm
http://www-troja.fjfi.cvut.cz/~javurek/poza.html
http://mujweb.cz/www/basnicky/
http://stelweb.asu.cas.cz/slechta-web/citaty/edison.html
http://www.sabat.cz/studium/referaty/NEZVAL.DOC
http://www.ctenarsky-denik.cz/index.php?akce=3&pis=n
http://promlky.unas.cz/RUBRIKY/MONOGRAFIE/nezval.html
http://uhelnak.wz.cz/manon_lescaut.htm
http://augi.chytrak.cz/files/denik/nezval.html